Powered By Blogger

Translate

Počet zobrazení stránky

8. 9. 2013

Batterie Hanstholm II Dánsko

Po okupaci Dánska chtěli Němci znemožnit vstup nepřátelských lodí úžinou Skagerrak mezi Norskem  a Dánskem a zamezit tak i možnost plavby do Baltského moře. Bylo tedy rozhodnuto postavit na pobřeží dvě baterie a to každou na jedné straně užiny. V Norsku se jednalo o baterii Vara, na území Dánska pak o baterii Hansthom II, do kterých byly osazeny děla ráže 38 cm. Pro úplnost je nutno se z mínit i o existenci baterie Hansthom I, osazené 4 děly ráže 17 cm v kasematech, postavené s předstihem a  umístěné prakticky ve stejném prostoru jako předchozí.
Baterie Hansthom se tak v průběhu války stala nejtěžší postavenou baterií v Dánsku. Druhá baterie "Tirpitz" zde již dokončena nebyla.
Děla pro baterii byla vyrobena /v.č. 70,71,74 a 75/ v roce 1940 firmou Krupp a každá věž /obdobné konstrukce jak baterie Vara/ byla osazena do čtyř otevřených palebných postavení typu S 75 a S 80 koncem  téhož roku. Každé postavení bylo samozřejmě vybaveno vlastním podzemním bunkrem s technickým zázemím / včetně dálkoměru 10,5m/ i ubikacemi pro posádku čítající 90 mužů..
Jednotlivá palebná postavení byla od sebe vzdálena cca 250 m a byla propojena sítí asfaltových silnic a úzkolejné dráhy. Samozřejmě nechyběly ani další pomocné stavby - bukry /pěchotní, tobruky, protiletadlové palposty, muniční sklady, radarové vybavení/ a pod. Vše bylo kryto písečnými dunami a obehnáno minovým polem a ostnatým drátem.
Bližší parametry využívané munice jsem uvedl již v kapitole Baterie Vara  zde. Zmíním se tedy v alespoň o jejím uložení . Každé palebné postavení mělo 4 místnosti pro uložení 15 tun munice a prachové náplně. Manipulace byla prováděna oddílem o sedmi mužích za pomocí výtahů a stropních vrátků. Projektil, prachová náplň i nábojka byly nakonec uloženy na nakládací stoly a překlopeny do kruhového prostoru pod samotnou věží. Zde se vše přeložilo na muniční kolejové vozíky s kolejemi po celém obvodu pod patou věže.Vozíky dopravily munici pomocí zvihadla do nitra věže.
Samotné prachové náplně-"šulky"byly zabaleny v plátěných kazetách o hmotnosti 92 - 114 kg. Výběrem hmotností jednotlivých náplní bylo možné korigovat dostřel. Maximální hmotnost prachové náplně na jedno nabití se pohybovala do 300 kg 
V květnu 1941 byly zastřelené první dvě zbraně, následované o tři měsíce později i dvěma zbývajícími.
Pro přesné zaměření cíle byla baterie vybavena i několika výkonnými radary té doby s různým dosahem.
Byl to zejména námořní Mammut Fumo 51 s dosahem 200 km, ale též  výkonnými protileteckými - dvěma Würzburg Riese/60km/, FuMG Frea s dosahem do 200km, ASR See Elefant s dosahem až 400 km. Poslední pak byl těžký radar Wassermann FuMG 402 s dosahem 200 km.
Po válce již nebyla baterie využita, v roce 1950 došlo k rozřezání děl včetně věží. V současnosti je k jednomu z nejzachovalejších palebných postavení přistavěna nová provozní budova se sbírkou zbraní. Vzhledem k tomu, že se jedná o děla a světlomet s originální kamufláží, doporučuji jejich shlédnutí. Další děla jsou umístěna kousek od provozní budovy včetně zachovalé hlavně 38 cm Baterie Tirpitz.
Velice zajímavá je i samotná prohlídka interiéru baterie, s možností svést se po kolejích i k muničnímu bunkru. Je samozřejmě požné navštívit i ostatní palebná postavení / nepřístupný interier, jedno zavezené/ a tež shlednout postavení kasemat baterie Hansthom I.


Hlaveň se závěrem, pocházející s nedostavěné baterie Tirpitz.






Nová provozní budova baterie








Detailní foto  zde

Detailní foto  zde


Detailní foto zde

Detailní foto zde




Model věže v otevřeném palebném postavení S 75



Betonové postavení se středovým pivotem

Jeden z muničních stolů

Posádka v roce 1942.....

...naše výprava v roce 2012





Prostor chystání munice s muničním stolem

Druhá strana muničního stolu včetně muničního vozíku pod patou věže.


Ještě jeden pohled na otevřenou platformu bohužel bez samotné věže s dělem.








Strojovna


Dobová fotografie jednoho radaru Würzburg Riese

Za menší uplatu je možno se svést i po části povrch baterie.


Průjezd muničním bunkrem


Jedno z dalších palebných postavení


Detail tunelu tohoto palebného postavení v porovnání ..

..... s postavením po rekonstrukci musea





Batterie Oksby Vogelnest-Tirpitz Dánsko

Tato baterie se nachází v blízkosti Blavand Oksby na západním pobřeží Jutského poloostrova. Jejím úkolem bylo bránit přístupy k dánskému přístavu Esbjerg a porazit i případnou invazi na západní pobřeží Dánska. Na rozdíl od všech ostatních baterií osazených vždy jen jedním dělem ráže 38 cm, byla zde projektována dvě palebná postavení osazená dělovou věží se dvěmi děly. Tyto věže  tak v konečném projektu vycházely z námořních věží bitevní lodí třídy Bismarck.
Podrobnější parametry munice a organizace jsem uvedl již u Baterie Vara  zde. Nyní tedy doplním ještě pár zajímavých informací:
- rychlost střelby cca 3 rány za min
-elevace hlavní  - 3 º až  + 30º
- životnost hlavně cca 240 výstřelů
-hmotnost hlavně včetně závěru 110 tun
- na jednu hlaveň činila obvyklá zásoba střeliva cca 100 nábojů
Dle projektu byly tedy nakonec postaveny dva železobetonové objekty typu S 561 o rozměru 25 x 22 m s výškou 10,6 m s dvěma podzemními patry. Na nich měly být osazeny kompletní námořní věže.Vnější síla stěn samotných objektů činí 3,5 m, vnitřní příčky pak 1 -1,5 m.
Dále bylo postaveno centrum řizení palby, dva muniční bunkry, šest bunkrů pro posádku a dvě postavení pro flak.

Samotná výstavba pod dohledem organizace Todt začala koncem července 1944 s cílem zahájení zkušebních střeleb v září 1945. V květnu, kdy bylo Dánsko osvobozeno, byly stavební práce obou objektů  prakticky hotové, a začínala samotná montáž technologie věží. Toto je možno dokladovat na nemnoha  níže uvedených autentických fotografiích. Byl nachystán k montáži spodní díl prstence dělové věže včetně ozubeného prstence a pomocná technologie obou věží. Spojenci objevili na nádraží nedaleko města Esbjerg všechny 4 dělové hlavně, nachystané k převozu na baterii. Tři děla byla nakonec rozřezána do šrotu, pouze jediné bylo zachováno a dnes je ve sbírkách nedaleké baterie Hanstholm II.
Po válce byl prostor baterie zaminován, později je jižní objekt poškozen odpalem nahromaděné munice dánskou armádou a teprve v roce 1991 vzniká právě v jižní věži museum. V době naší návštěvy v 2012 měla druhá, tedy severní věž zazděné vstupy.





Jižní objekt věže byl přeměměn v museum. Otvor po chybějící věži zakryla prosklená kopule střechy.

Schéma věže



Pro porovnání : Věž "Anton" na bitevní lodi Bismarck

U musea se zachovaly části hlavně a brzdovratného ústrojí

Z jedné strany byla vytvořena plošina z betonovými fundamenty, na kterých byly uloženy koleje porálového jeřábu.Ty by byly po dohotovení montáže věže odstraněny.

A dobový snímek dokládá celou sestavu portálového jeřábu pro montáž věže. Jsou zde vidět i výše uvedené fundamenty. V současnosti se zachovaly pouze na samotném objektu, na plošině již jen jejich torza v četně armatury.

Montáž prstence samotné věže......

......sem již nebyl z časových důvodů uložen.

Povalečné poškození objektu odstřelem munice je stále patrno.





Dobový snímek hlavně, která se již na stavbu nedostala.

Druhá, tedy severní věž  je prakticky schována na první pohled v dunách.
Její mohutnost ovšem vynikne při přiblížení. Světlá čast je nyní zazděný vstup.

I zde byla vytvořena plošina pro konečnou montáž věže. Také zde je možno spatřit zbytky po fundamentech nesoucích vlastní koleje jeřábu.



Na stropnici se lze dostat za pomocí lana. Bohužel  v objekt je zaplaven do urovně spodního patra.