Powered By Blogger

Translate

Počet zobrazení stránky

23. 12. 2012

Podzemní továrna RICHARD

   V roce 1908 byly založeny u Litoměřic tři hlubinné doly nacházející se pod vrchy Radobýl a Býdnice, ve kterých se těžil vápenec až do roku 1944. Výhodná poloha v Sudetech a velká vzdálenost od všech válečných front vedly nacisty k rozhodnutí, že obří podzemní továrnu postaví právě u Litoměřic. Ano je řeč o tajuplné, legendami opředené a do současnosti oficiálně nepřístupné stavbě, která nikdy nebyla dokončena - podzemní továrně RICHARD s přesným německým označením B5 -Richard.

Vstupy do továrny Richard  na snímku z roku 1954

  Úplné počátky stavebních prací se datují ještě na rok 1944, kdy byly postaveny "baráky" s administrativní funkcí poblíž vchodu do podzemí. Poté začal megalomanský podzemní projekt, na který bylo určeno 17 milionů marek. Vzhledem k potřebě pracovních sil byl přímo v Litoměřicích zřízen koncentrační tábor (pobočka koncentráku Flossenbürg), v němž žilo zhruba od 4 tisíc do 7 tisíc vězňů. Další pracovní silou byli němečtí, čeští a ostatní dělníci, kterým byli ještě na pomoc posíláni vězni z Malé pevnosti Terezín v počtu 700-800 lidí denně. Na stavbě továrny Richard tak pracovalo asi 4 tisíce lidí denně.
Nové využití předpokládalo velké stavební úpravy, protože vyhloubené stávající prostory po těžbě vápence byly nízké a nejvýše 3 metry široké. Bylo potřeba rozšířit, zvýšit a zpevnit chodby. Ty byly zajišťovány výdřevou a železobetonovými pásy. Stěny chodeb se stříkaly cementovým mlékem, čímž se předešlo větrání vápence a  Nejstarší páteřové štoly byly vyzdívány glazovanými cihlami, které dobře odolávaly jak povětrnostním vlivům, tak i vlhku v podzemí.  
Upravené haly a sály v podzemí byly 15–20 metrů široké, 6 metrů vysoké a až 100 metrů dlouhé. Měly betonovou podlahou, stěny i stropy. Důl měl vlastní elektrické osvětlení, vlastní vodovod a vytápění, větrací šachty se zařízením na ohřívání, nebo chlazení vzduchu. V lednu roku 1945 se pracovalo asi v patnácti výrobních halách. Stavba probíhala průběžně až do května 1945. 
Časem tak vznikly tři podzemní výrobní závody navzájem v podzemí propojené chodbami :
  Richard I. – strojírenská výroba pro firmu Auto Union, A. G. Chemnitz, jejíž hlavní náplní práce v Litoměřicích byla výroba součástek/převodové skříně, kartery aj./ pro tankové motory a to hlavně pro typ  Maybach HL 230.  V průběhu výstavby byla výroba částečně zahájena. 
Vchody A - B   v současnosti zavezené zeminou a znepřístupnělé tak jako část přiléhajícího podzemí
Vchody C - D  v současnosti je vstup do podzemí opatřen betonovým portálem z poválečného období. V této části, jako v jediné, probíhala i po válce v období 1947 - 62 těžba vápence pro cementárnu Čížkovice. Podzemní prostory tak byly rozšířeny o tzv. Důl Čížkovice. Páteřní chodby C a D tak sloužily k dopravě vápence na povrch.

 Pohled na vstup  C - D  a přibližný odhad vstupů A - B

   Richard II. – Elektrochemická výroba pro firmu Osram (zpracování wolframových a molybdenových rud, přičemž byl finální výrobek wolfram, karbidy wolframu a molybden). Výroba asi nebyla zahájena . 
Vchod F  od roku 1960 je tato část továrny využívána jako úložiště radiaktivních odpadů a je tudíž nepřístupná.
 Richard III. - bylo vylámáno podzemí, částečně vybetonováno, výroba leteckého benzínu ovšem nezačala. 
Vchod G byl po válce zavezen a není na povrchu v současnosti patrný. 

Detailní pohled na vstupy F a G

I na povrchu bylo vystavěno velké množství účelových staveb: kanceláře firem, opravárenské dílny, skladiště nářadí a materiálu, sklad hotových výrobků, železniční překladiště i k němu vedoucí úzkokolejná dráha. V okolí vchodů do podzemí, na přilehlých stráních a podél příjezdové silnice a železniční vlečky stály všude dřevěné baráky. Železnice byla o rozchodu 600 mm.
 V Litoměřicích byla vybudována výkonná čerpací stanice. Odtud byla z řeky Labe čerpána užitková voda, kterou k továrně přivádělo vodovodní potrubí o délce 2 km až do filtrační stanice. Upravená voda byla následně shromažďována ve čtyřech železobetonových nádržích. Z nádrží byla voda přiváděna do podzemí jednou z původních zděných větracích šachet.  Zásobování plynem bylo vyřešeno položením dálkového plynovodu z Mostu.
  Samozřejmě tato legendární továrna  nemohla zůstat stranou našeho zájmu. Dlouho však nemohla přijít na pořad dne a to hned z několika důvodů. Je to od nás jednak kousek cesty, člověk musí být na takovou akci připraven a hlavně musí najít dobrého průvodce, bez kterého není radno se do nestabilního podzemí vůbec pouštět. To vše jsme včetně teoretické přípravy překonali a začátkem roku 2011 se nám výše jmenovaný objekt podařilo bez újmy na zdraví navštívit. Skutečnost a osobní návštěva těchto míst nemůže nikdy nahradit jakákoliv dobře provedená fotografie či podrobné vyprávění kolegy. O to více je nám líto, že již nepředpokádáme  vzhledem ke stavu podzemí další návštěvu. Proto jsem se rozhodl alespoň  níže uvedeným souborem fotografií přiblížit její stav v roce 2011. Tento stav je možno porovnat se stavem z 60. tých let a to na stránkách http://www.geology.cz/aplikace/fotoarchiv/fotoarchiv.php?objekt=29 
Výborné video, které je sice již 18 let staré, ale mapuje i nepřístupné prostory Richarda II  doporučuji na http://www.stream.cz/uservideo/408162-podzemni-tovarna-richard 
  Pro skalní příznivce taktéž doporučuji výborné stránky s vizualizací továrny Richard I, které lze sledovat v bačkorách a v teple domova http://www.podzemi.eu/fotografie/VR/image6621.htm
 I když tedy nedoporučuji osobní návštěvu, předpokládám, že se mohou najít nepoučitelní jednotlivci. Je tedy dobré sebou mít svítilnu, bez níž se  s plánem podzemí špatně orientuje. Také doporučuji malé klubko provázku, chodby mají cca 20 km. Na rozdíl ode mně, kolega považuje za zbytečné brát si sebou i ochrannou helmu. Chodby jsou totiž rubané z části ve vápenci a z části v opuce, což platí hlavně pro stropy. A opuka je hodně zajímavá hornina, která se ze stropů odlupuje  ve velkých plátech o hmotnosti cca 1 tuny a to v nevyspytatelných časových intervalech. Tedy proto. A není špatné si samozřejmě též uzavřít výhodné úrazové pojištění /pro pozůstalé/ .

Bohužel koncem roku 2021 byl poslední vstup znovu zapečetěn, a tak je nyní osud jednoho z největších podzemních výrobních závodů zpečetěn. A tak níže uvedené fotografie jsou již pouze nostalgií na dané téma.




Na cestě ke vchodu C/D

Portál ,vybetonovaný až po válce místo původních vstupů C a D

Část výpravy před vstupem

Stejný portál v roce 1960

A v roce 1945

Páteřní Chodba C -část s cihlovou vyzdívkou

Chodba  C

Chodba C -za mříží navazující na chodbu D

Chodba C- část podepřená dřevěnými sloupy

Do tmy

Jedna z mnoha zastávek- doplnění tekutin

Malá výstavka toho, co ještě nikdo v průběhu let neodnesl

a o kus dále další část

Chodba 52

Kudy kam

Již jen pár  artefaktů zůstává na místě

snad ještě "válečná" výzdoba v sále

Zbytky pytlů s vápnem používaných na bílení chodeb



Po překonání jednoho z menších závalů


Chodba  C  křižovatka se sálem 25 


Poškození železobetonové výztuže pateřní chodby  C se sálem 26... 

.....dává tušit, jaké tlaky materiálu existují v nadloží

Krásný příklad železobetonových výztuh na křižovatce chodeb

Páteřní chodba D

Chodba D  - již málo zůstalo zachováno izolátorů německého výrobce Bavaria

Křižovatka chodeb 132 / 117 s větrací šachtou vedoucí až na povrch

Doposud funkční vyzděná šachta výšky cca 70 m

Sál 133 - opadávání zbytku vápencového nadloží


Stále probíhající životu nebezpečné opady nadloží na křižovatce chodeb 137 / 141

Další z mnoha poškození železobetonové výztuže

a v detailu





Chodba C  - zbytek technologického zařízení

Jedno ze zachovalých sociálních zařízení


Sál  25 -poškození sloupů vlivem tlaku nadloží

Sál 25 -v detailu

Sál 25

Sál 25- zvednutá betonová podlaha


Je lépe býti připraven


Sál 26

Zával části sálu 26 

Zával sálu 26

Chodba 40 se sloupem vyzděným cihlami

Zbytky šalování na jedné z výztuží

Chodba C

Odpočinek v tzv. kantýně, vybudované v sálu 137

Celkový pohled na jídelnu s kantýnou v pozadí, na stropě ůvodní elektroinstalace

Křizovatka chodeb 148 / 62 s chodbou C - zbytek kolejí pod závalem

Část zavalené páteřní chodby D


Začátek páteřní Chodby D - zbytek zabetonovaných kolejí